Hudebníci, hudební skupiny

Jak to bylo s pasáčky vepříků,co Subulcus se jim v učeném jazyce říká?
Je to už drahně let, co na Pražském hradě vládli králové z rodu Přemyslovců. V těch dobách, kdesi na severu, v kraji zvaném Záhvozdí vyrostl nový hrad. Rostly tehdy, jako houby po dešti a nikdo nám už dnes neřekne, který že to byl. Snad Grabštejn, Lemberk, Hamrštejn? Jisté je jen to, že pán toho hradu si, snad pro větší slávu, pozval muzikanty, kdesi z údolí, z místa kde přes bezedné bažiny, může poutník projít pouze po haťových Dlouhých Mostech, neznámo proč lůzou zvaného Pučloch. Povídá se, že obyčejní pasáčci prasat to byli. Taková sebranka odraná s píšťalami, bubny, dudami a kdovíjakým harampádím dalším. Měli za úkol panstvo bavit a chvíli tu slavnostní ještě výše povznést. Ale nedošli, snad se jim medvěd v hustém lese postavil do cesty , snad je spolkla bažina, nebo jen jakási útulná krčma, to už asi navždy zůstane tajemstvím. Pravda je, že panstvo zůstalo bez dud a veselá kratochvíle se změnila ve smrtelnou nudu. Paní z toho byla natolik rozmrzelá, že se jí navečer hlava rozbolela, z čehož zlá nálada pánova vzešla. Natolik se ve chvíli té rozzlobil, že chásku muzikantskou kletbou nejhorší proklel a oni teď musí po staletí krajem putovat, na hradech, tržištích i vesnicích hrát a hrát a hrát a hrát a hrát a hrát...
To vše za milý úsměv hradní paní, vlídné slovo, zbytky od včerejší hostiny či jen drobnou almužnu.
Toť jediný způsob, jak hříchy své odčiniti mohou.